Úloha primeru daleko přesahuje pouhé „zvýšení adheze“. Z hlediska materiálové vědy hraje základní nátěr trojitou roli mezi polyuretanovým tmelem a podkladem:
Nejprve chemický můstek. Aktivní složky v základním nátěru (jako jsou isokyanátové skupiny nebo silanová vazebná činidla) reagují s hydroxylovými a karboxylovými skupinami na povrchu substrátu za vzniku kovalentních vazeb a současně reagují s -NCO skupinami v polyuretanovém tmelu, čímž dochází k účinnému svaření dvou jinak nekompatibilních materiálů dohromady. Experimentální data ukazují, že po nanesení základního nátěru se pevnost spojení betonových povrchů zvýší z 0,3 MPa na více než 0,8 MPa, což je nárůst o více než 150 %.
Za druhé, fyzické kotvy. Základní nátěr proniká do kapilár porézních podkladů, jako je beton a cihlové zdi, a po vytvrzení vytváří nespočet drobných „kotev“, které mechanicky zafixují tmel na místě. Bez základního nátěru může tmel přilnout pouze prostřednictvím povrchových van der Waalsových sil, takže se snadno odlepuje.
Za třetí, vodní bariéra. Základní nátěr utěsňuje póry a mikrotrhlinky na povrchu podkladu a blokuje kanály pro pronikání vlhkosti do vrstvy tmelu. Jak již bylo zmíněno dříve, voda je nepřítelem polyuretanu a základní nátěr funguje jako "vodotěsný nátěr" lepicí vrstvy.
Podle průmyslových statistik přibližně 60 % selhání polyuretanového tmelu přímo souvisí s nedostatkem základního nátěru. Konkrétně:
Betonové podklady: Po 3-6 měsících se tmel z povrchu stěny snadno ručně sloupne, přičemž vrstva lepidla zůstane neporušená, zatímco povrch podkladu zůstane čistý – typický případ poškození rozhraní.
Kovové podklady (hliník, nerez): Zpočátku dobře přilne, ale po 3 měsících začnou od okrajů puchýřky a rozšiřující se rez. Nedostatek primeru způsobuje hromadění vlhkosti na rozhraní.
Skleněné substráty: Počáteční lepivost polyuretanu na sklo je ze své podstaty slabší než silikonový tmel. Bez základního nátěru mohou UV paprsky a vlhkost snížit počáteční lepivost o více než 50 % během týdne.
